Září 2010

Navždy

30. září 2010 v 15:37 | Medůza |  Básničky

Smířena se svým osudem,
neví však kam jít má,
nechtěla se rozloučit s domovem,
jenže nic jiného jí nezbývá.

Ledové kapky smáčejí její tvář bledou,
starostí a bolesti plnou.
Je už tma, je zima,
jí však žal a smutek zahřívá.

Dívá se na hvězdné nebe,
nemyslí však na sebe,
je jí jedno co s ní bude,
i to, jestli ji někdo zachránit pujde.

Všude kolem lásku vidí,
ona ji nikdy nepozná,
to je to na co myslí,
jestli ji někdo lásku vyzná.

Proč láska z nebe nepadá,
sama sebe se ptá.
Kdo by ji vlastně miloval,
kdo by ji srdce své daroval?

O smrti stále přemýšlela,
ona odvážná byla.
Nikdy by před osudem neutekla,
tohle byla výjimka.

Náhle se kolem ní stín mihne,
z přemýšlení jí vytrhne.
Za ní listí zašustí,
proběhne to kolem ní.

Vystrašená a přitom klidná,
ze země se rychle zvedá.
Před ní se stín zastaví,
po tváři jí pohladí.

Pohlédne ji do očí,
srdce se jí rozbuší.
Vypadá jako anděl,
co zachránit ji přišel.

Z kapsy cosi vytáhne,
do srdce jí nůž zabodne.
"Tohle je pro tebe lepší,
čeká tě svět mnohem hezčí."

Horká krev jí stéká po těle,
prý nejhodnější jsou andělé,
tohle byl však anděl smrti,
krutá bolest co teď cítí.

Ztěžka dopadne na blátivou zem,
"do nebe mě s sebou vem."
Odpustit jsem mu musela,
když výraz jeho tváře jsem viděla.

Oči slzami zalité,
nůž jí z těla vytrhne.
Sedne se k ní, láskyplně jí políbí,
do očí se jí zahledí.

Nemohl jinak, chtěl s ní být,
bez ní prostě nemohl žít.
Dívka se z plných plic nadechla,
naposledy vydechla.

Přiložil si nůž ke krku,
něžně ji vzal za ruku,
"miluju tě, budem spolu,
v nebi ti pak všechno řeknu."

Při těch slovech se napřáhl,
hrdlo si rychle podřízl.
Ruku v ruce v krvavé kaluži,
oba pod stromem vedle sebe leží.

Oba si své vytrpěli,
teď spolu šťastní byli.
Nadevše se milovali,
i když se vůbec neznali.

Promiň

28. září 2010 v 14:02 | Domča |  Básničky
?
neštastna laska
Láska to v okamžiku byla,
a já už o tobě trochu snila.
Stačilo mi pár slov slyšeti,
      a na jednu větu se tě zeptati.
        Že jsem stebou chodit chtěla,
taková to věta byla.

        Ani nevim jak se to stalo,
a na jednou to bylo,
Už jsme spolu byli,
a rádi jsme se měli.

Rád si mě měl,
         a pusu mi dát chtěl.
              Ale já jsem se stiděla,
                      když jsem ti do očí hleděla.

 Mušličku si mi dal,
  a krásné sms psal.

Pak jsem zmatená byla,
co chci to jsem nevěděla.
      Chovala jsem se jako blbec,
a to byl naší lasky konec.
bolest

Srdce
                       A proto ti chci teťkon řící,
    Promiň mi to,
 mrzí mě to,
 a to hlavní
    DÍKY


Love obrázky

25. září 2010 v 7:28 | prostemy12 |  Obrázky
bhjh
..
ef
fdb
fhjk
gfh
jm
mmm
gv
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
iíp)
ip
fhjm
dgjhn
ghm
fhn
ghdmn
fdv
hzju
§
§
§
§

Animace

24. září 2010 v 18:19 | prostemy12 |  Obrázky
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§
,§
§
§§§
kkjhk

Prostě my

24. září 2010 v 18:13 | Medůza |  Prostě my

Myslela jsem že to pude aspoň den s Denčou nemluvit, kvůli tomu že furt mluvila o Lubanovi. Ale spletla jsem se, nešlo to. Chtěla jsem jí dát kapky a prostě se s ní nebavit, jenomže pak šla s holkama na záchod. Terka s Domčou šly ke mně a začala mě přemlouvat ať se s ní usmířim, že se na nás nemůžou dívat jak se spolu nebavíme. Denča na tom záchodě brečela a já trochu ve třídě. Bylo mi to líto ale neměla sem odvahu jít za ní a omluvit se. Všechno to byla moje chyba že jsme se s mojí nej kámoškou pohádaly. Ještě že tu Terku a Domču máme jinak nevim jak by to dopadlo. Myslela jsem že jakmile za ní přídu a uvidim jí brečet, že se taky rozbrečim a nebudu to moc zastavit. Věřim jí, ale myslela jsem že mi neodpustí.
Nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a šla za Denčou na záchod. Kdyby mě Domča nedoprovodila asi bych tam nikdy nedošla. Nohy se mi klepaly jako bych viděla přímo před sebou smrt. Co jsem na záchodě uviděla, na to nikdy nezapomenu. Stála tam opřená o zeď a oči měla červené a rozmazané od pláče. Před ní stála Míša a dávala jí napít šťávy. Jakmile udělala Domča nepatrné znamení na Míšu, obě odešly. Rozbrečela jsem se a cítila velký pocit viny že jsem mojí nejlepší kámošku rozbrečela. Obě jsme se objaly a já to brala jako odpuštění. Omlouvala jsem se jí že mi to je hrozně moc líto. Připadala jsem si jako totální magor a podrazák. Denča pro mě udělá všechno a já tohle. Znovu jsem se objaly a stále jsme břečely. Potom mi řekla ať přestanu brečet, že má další hodinu řikat básničku. Brečely jsme a zároven se smály. V tu chvíli jsem si uvědomila jak je pro mě důležitá. Už nikdy ji tohle neudělám. Už nikdy...


§



§
A to jsme my: zleva první Domča, Denča, Terča a Monča. A samo nesmí na žádný párty chybět náš hasič!!!!xD

Kde jsi?

24. září 2010 v 15:10 | Denča |  Básničky
Já bych s tebou chodit chtěla,
ale bacha bych si dávat měla.
Ty ze mě srandu máš,
Proč mi tohle děláš?

Tvářím se normálně,
ale cítím se zoufale.
Kdy mě konečně pochopíš?
Vždyť mě za chvíli usmrtíš.

Já chci ale ještě žít,
kdy mě budeš chtít?
Po nocích mi oči slzí,
tvá ruka stále nepřichází.

Nejseš jedinej

24. září 2010 v 15:04 | Denča |  Básničky
Nejseš jedinej kluk na světě,
to sem postřehla v létě na chatě.
Na chvíli jsem na tebe zapoměla,
a v tu chvíli v srdi jiného měla.
Když jsem tě ve škole uviděla,
tvoje oči jsem stále vídat chtěla.
Teď chci zase jenom tebe,
a slepě hledím do nebe.

Slzy v očích mívám,
když na tebe zírám.
Koukám na tebe stále,
a čekám, až budu moct říct dále.

Ale ty furt nejdeš,
snad brzo z mysli mi sejdeš.

Kletba vlkodlaka

24. září 2010 v 14:53 | Medůza |  Básničky

Probouzí se, kolem lesy,
nikde, nikde žádné cesty.
mezi stromy úplněk prosvítí,
zastříbří se bledé kvítí.

Kam jsem se to dostala?
Otázka jí v hlavě zapěla.
Černé stromyjejím vězením,
pouze vlčí vytí kolem zní.

Zvedá se ze země,
při tom vlčím vytí,
vše tu vypadá tak tajemně,
páčivou bolest v hlavě cítí.

Vlk se ozve zas,
dívka bosá dá se do běhu.
V dálce slyší něčí hlas,
jak šeptá: utíkej!

Praskání větviček lesem si cestu razí,
strach ji přeci neporazí.
Strašlivé vytí blíží se k ní,
tohle bude konec její.

Ohlíží se, běží kupředu,
však někdo popadne ji zezadu,
na krku cítí horký dech,
zuby vlka v jejích zádech.

Vlk ji pustí, uteče,
krev po zádech jí teče,
nic nechápe a vstává ze země,
něco se s ní děje.

Stává se z ní zrůda,
kvůli kletbě vlkodlaka.
Dřív mouše neublížila,
teď jako zabiják žila.

Černorudá srst jí zdobí,
vlčí zuby zalité krví.
Rudé oči svítí ve tmě,
dej si pozor, zabije tě!

Míří do nedaleké vesnice,
v touze že hlad zažene.
Měsíc nyní přítel její,
dokud nezajde, nikdo jí nezastaví.

Kletbají mysl začernila,
co má dělat dobře věděla.
Musí vyvraždit svoji ves,
jinak vězením jejím bude les.

Zakryjí měsíc podzimní mraky,
teď už neuvidítě žádné vlkodlaky.
Úsvit se blíží, slunce vládne,
v lese místo dívky: tělo bezvládné.

Byla slabá, příliš dobrá,
než aby se z ní stala obluda temná.
Přála si svou smrt, nechtěla vraždit,
a proto prostě musela zemřít.

Odvaha

22. září 2010 v 14:50 | Denča |  Básničky
Nedokážeme si říct co k sobě cítíme,
ale víme že se rádi máme.
Srdíčko už zase v tašce máš,
tak proč ji neprohledáš?

Když se jen tak smutně díváš,
středem mé pozornosti se stáváš.
Bojim se odvázat,
a lásku ti přiznat.

Ty se bojíš reakce kluků,
já asi láskou puknu.
Chci tě za ruku chytit,
a už tě nepustím.

Kdy to pochopíš?
Mně tady chybíš.
Já se tě nevzdám,
dál k tobě cestu hledám.

Do Lhoty nejedu,
ale na fotbal se podivat pudu.
Pohledy ti opětuju,
a milovat tě budu.

Já tě miluju!

22. září 2010 v 14:43 | Denča |  Básničky
Proč si pořád něco nalháváme?
Vždyť se přece oba rádi máme.
Basničky kvůli tobě skládám,
a tvé reakce se obávám.

Já tě miluju,
a budoucnost si maluju.
Snažim se s tebou mluvit,
proč kolem sebe jen tak chodit.

Mám u tebe šanci?
Nebo se mám radši uvařit v hrnci?