Kletba vlkodlaka

24. září 2010 v 14:53 | Medůza |  Básničky

Probouzí se, kolem lesy,
nikde, nikde žádné cesty.
mezi stromy úplněk prosvítí,
zastříbří se bledé kvítí.

Kam jsem se to dostala?
Otázka jí v hlavě zapěla.
Černé stromyjejím vězením,
pouze vlčí vytí kolem zní.

Zvedá se ze země,
při tom vlčím vytí,
vše tu vypadá tak tajemně,
páčivou bolest v hlavě cítí.

Vlk se ozve zas,
dívka bosá dá se do běhu.
V dálce slyší něčí hlas,
jak šeptá: utíkej!

Praskání větviček lesem si cestu razí,
strach ji přeci neporazí.
Strašlivé vytí blíží se k ní,
tohle bude konec její.

Ohlíží se, běží kupředu,
však někdo popadne ji zezadu,
na krku cítí horký dech,
zuby vlka v jejích zádech.

Vlk ji pustí, uteče,
krev po zádech jí teče,
nic nechápe a vstává ze země,
něco se s ní děje.

Stává se z ní zrůda,
kvůli kletbě vlkodlaka.
Dřív mouše neublížila,
teď jako zabiják žila.

Černorudá srst jí zdobí,
vlčí zuby zalité krví.
Rudé oči svítí ve tmě,
dej si pozor, zabije tě!

Míří do nedaleké vesnice,
v touze že hlad zažene.
Měsíc nyní přítel její,
dokud nezajde, nikdo jí nezastaví.

Kletbají mysl začernila,
co má dělat dobře věděla.
Musí vyvraždit svoji ves,
jinak vězením jejím bude les.

Zakryjí měsíc podzimní mraky,
teď už neuvidítě žádné vlkodlaky.
Úsvit se blíží, slunce vládne,
v lese místo dívky: tělo bezvládné.

Byla slabá, příliš dobrá,
než aby se z ní stala obluda temná.
Přála si svou smrt, nechtěla vraždit,
a proto prostě musela zemřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama