Smrt 2

21. září 2010 v 16:32 | Medůza |  Básničky

Na krk mi dýchá ledový dech,
cítím její přítomnost,
tohle není žádný sen,
krátí se mi budoucnost.

Tělem projde ostrý kov,
dotku se hrotu,
vidím pouze černou mlhu,
blížím se k mému hrobu.

Padám k zemi, těžcě dýchám,
všude jenom krev.
To co vždycky večír slýchám,
to je pouhý smrti řev.

Zní mi v uších její hlas:
"A je konec..."
slyším zas.

V nočních můrach přišla ke mne,
šeptala mi, varovala mne,
prý se blíží konec můj,
pořád slábnu, konec je tu.

Hlasy v hlavě říkají:
"Nevzdávej to, ještě ne!"
Jejich hlásek jak když slavíci zpívají,
osud je osud, a teď náleží mne.

Z očí život vyprchá,
jedna hvězda zaniká,
ta hvězda život můj,
nikam neodcházej, chvíli stůj!

Teď ta hvězda k zemi padá,
v černu vidím člověka,
s velkým nožem od krve,
"Ty hajzle, dostanu tě!"

Z posledních sil vyřknu větu,
zemřu s hněvem v srdci,
chci se pomstív však pozdě je,
ale ne, tohle přeci nechci.


Už je pozdě na záchranu,
nikdo už se nesnažte,
"ale tebe já dostanu!"
zní mi slova v hlavě.

"Nech ho být,
osud zkoušku připraví."
Vedle mne tu anděl stojí,
a pak konec, po životě už nic není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama