Strom

18. prosince 2010 v 18:42 | Medůza |  Básničky

Odcházím, ač proti své vůli,
snad nemohu mít už více smůly.
Měla jsem z ttebe hrozný strach,
ten se však brzo proměnil v prach.

Musím nechtěnou cestou jít,
tak to prostě musí být.
Stále tě v srdci chovat budu,
stejně jako svou rodnou půdu.

Respekt jsem k tobě chovala,
projít kolem tebe jsem se bála.
Avšak časem, lásku jsem ti vyznala,
proč jsem jenom kolem tebe chodila.

Cosi mne od tebe odrazovalo,
jako kdyby mě něco pronásledovalo.
Vždy když jsem se tě dotkla,
horký dech na zádech jsem cítila.

Proč jsi mne takhle mučil?
Snad strachu jsi mne učil?
Všechno špatně,
bojím se tě!

Strachu se však čelit musí,
jako neviditelný provaz tě dusí.
Šla jsem k tobě o krok blíž,
a řekla jsem ti co nevíš.

Tráva kolem tebe usychá,
ty ji život bereš,
jenom proto abys mohl žít dál,
ty jsi toho místa král.

Stál jsi tam sám - opuštěný,
uprostřed louky - osamocený.
Já jsem prostě musela,
a tvému kouzlu jsem podlehla.

Ruku jsem na tebe položila,
náhle přítele jsem v tobě viděla.
Černý mrak už se vypršel,
strach jako mávnutím proutku odešel.

U tebe je mé silové místo,
u tebe je mé rodné hnízdo.
Ještě je brzo abych z něho vylétla sama,
sama, sama jako holubice opuštěná.

Musím jít s rodinou,
tou cestou nechtěnou.
Navždy tě opustit,
v srdci tě však budu střežit.

Vzpomínka mi na tebe zůstane,
už nikdy nerozvete,
už to nikdy nebude jao dřív,
budu o tobě pouze snít.

Řekla jsem ti svá nejtajnější přání,
ať střeží tě všichni svatí.
Tvá ledová kůra mě dokáže zahřát,
já tě prostě musím milovat.

Silné kořeny v zemi tě drží,
když kolem bouřka zuří.
Náhle se ozve strašlivý hrom,
drž se - tys přece můj strom!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Santeria Santeria | Web | 19. prosince 2010 v 12:33 | Reagovat

Hmmmm, zajímavé....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama