Volná jako orel

2. prosince 2010 v 17:56 | Medůza |  Básničky

Jsem sama,
bez tebe,
pouze smutně
hledím na nebe.

Orel vznešený,
pluje mezi mraky,
tak volný, má svět bez hranic,
to já bych chtěla taky.

Zato já jsem vězněm,
v tomhle krutém světě,
bez lásky, přátel a rodiny,
jak já bych chtěla letět.

Letěla bych daleko,
až tam za ty hory,
přeletěla bych hravě,
i ty krásné bory.

Přes moře, přes lesy,
nesl by se volný křik,
plný radosti a štěstí,
avšak teď zní pouze
nešťastný vzlyk.

Létat jsem chtěla zkusit,
ze skály do nebe,
odvážila jsem se skočit,
znovu a znovu bez tebe.

Letím, letím,
však ne do nebe,
padám dolů,
a vidím...tebe!

Celý život probíhá,
můj nebohý život ubíhá.
Vidím dětství, vidím sebe,
a náhle, ty vedle mě.

Objímáš mě, líbáš mě,
tohle - pouhá minulost.
Vidím sebe, louži krve,
toto už je přítomnost


Opustil jsi mě
bez rozloučení,
skočila jsem
bez rozmýšlení.

Letěla jsem jako orel,
co na nebi si letěl.
Náhle přišel tvrdý pád,
neměla jsem na té skále stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Santeria Santeria | Web | 7. prosince 2010 v 15:22 | Reagovat

Moc hezké....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama